Tomáš Sklenák v roce 2003 slavil doposud jediný mistrovský titul, který kdy získal náš klub Pepino SKP Frýdek-Místek v české nejvyšší soutěži. V roce 2005 odešel do Německa, kde působil v barvách Eisenachu a Hüttenbergu. Po patnácti letech strávených v Německu se vrátil do Frýdku-Místku, kterému zatím pomáhá. V rozhovoru mluví o tom, co ho vedlo k tomu se vrátit, co se v klubu za tolik let změnilo či čeho by chtěl ještě v týmu, ze kterého před lety odcházel, dosáhnout.

Tomáši, v Německu jste strávil 15 let. Co vás vedlo k tomu se nyní vrátit zpátky do Česka, do Frýdku-Místku?
Velikou roli v tom hrála rodina. Už dříve jsme se domlouvali tak, že jak dcera půjde do páté třídy, měli bychom se vrátit. Domlouval jsem se i s Danem Valem, který začal trénovat hlavní tým a rozhodli jsme se, že se pokusíme klubu pomoct, aby se alespoň přiblížil tomu, jak fungoval v dobách, kdy hrával o nejvyšší příčky. Tento rok by měl být spíše seznamovací, ale příští už chceme mnohem více zapracovat na tom, abychom zvýšili zájem sponzorů a aby házená opět měla mnohem silnější postavení ve městě.

V Německu jste odehrál prakticky celou svou kariéru, když pomineme její začátek. Stíhal jste sledovat, jak si počíná Frýdek-Místek v extralize?
Tabulku jsem sledoval vždycky, zápasy už tolik ne. Loňskou sezonu jsem však sledoval, jestli kluci spadnou nebo jestli se udrží mezi elitou. Pak ale přišla koronavirová krize, kvůli které všechno krachlo. Paradoxně to klubu pomohlo. Alespoň v tom ohledu, že se nemusel zachraňovat v play out.

Po návratu ze zahraničí jste nejzkušenějším hráčem družstva. Co se od vás očekává?
V prvé řadě je třeba říct, že týmu jen pomáhám. Daniel Valo mi nabídl, že bych se tímto způsobem mohl udržovat v kondici. Udělali jsem si zatím trenérskou licenci C. B licence mě čeká příští rok, protože letos už byla plná, takže jsem se na ni nemohl přihlásit. Chci takto Danovi a klukům pomoct. Pokud vydrží zdraví, příští sezona už by měla vypadat jinak.

Trénujete s kádrem, který je poměrně mladý. Co hlavně se snažíte spoluhráčům předávat? Jak se vám s nimi spolupracuje?
Je toho hodně. Kupříkladu když jsme začali trénovat a hráli fotbal, tak mě zarazilo, že nikdo nemluvil. V tom byl ohromný problém, že kluci mezi sebou vůbec nekomunikovali. Během přípravy se to ale hodně zlepšilo. Kluci jsou hodně šikovní, talentovaní, ale ještě jim chybí jistý nadhled, který se jim snažím předávat. Získají jej časem a zkušenostmi. V tomto se jim snažím tuto cestu usnadnit, protože tohle nám nikdo nedal, byť jsme tady kdysi měli dobré trenéry. Kluky to tak začalo více bavit. Důležité je, že v přípravě většinu zápasů vyhráli. Předtím totiž na nich ležela deka. První zápas v Hranicích hráli se strachem, ale dokázali vyhrát. Následně ve Veselí, v Brně a v Bratislavě bylo poznat, že je to ohromně baví. Dodržují zásady, které si přeje trenér i já. Zatímco Dan Valo jim udílí pokyny, já jim dávám spíše hráčskou radu. Můžou se o to opřít a je to už znát na prvních výsledcích z přípravných utkání.

Vrátil jste se po dlouhé době. Můžete říct, co se ve Frýdku-Místku změnilo?
Hala, ve které jsem hrával poslední sezonu ve Frýdku-Místku, je stále stejná, takže ta se nezměnila vůbec. Býval jsem tady zvyklý na regeneraci v podobě rehabilitací dvakrát v týdnu, a sice v úterý a ve čtvrtek. Jsem moc rád, že tento luxus budeme opět mít, že nám jej zařídili Petr Mazur se Zdeňkem Verlíkem. V Německu jsme měli regeneraci pětkrát v týdnu. Divil jsem se, že tady kluci chodili jen pondělky. Je třeba, aby si tělo odpočinulo během týdne, aby bylo připravené co nejlépe na zápas, který se hraje o víkendu. To mě trochu zarazilo, že kluci mívali masáže v pondělí a pak už jen trénovali a o víkendu hráli. Snažíme se nastavit režim, na který jsme byli zvyklí a jsem rád, že to začalo fungovat. Chceme vylepšit i mediální vystupování klubu směrem k lidem. Více se prezentovat na sociálních sítích a začít fanoušky lákat do haly, i když zatím nevíme, jaká bude situace kolem koronaviru. Určitě by ale bylo moc fajn, kdybychom si zase po delší době mohli zahrát před plnou halou, případně i v nějaké větší hale. Pro kluky by každopádně bylo skvělé, kdyby na ně přišlo pět set lidí a fandili jim.

Když už jste zmínil návštěvnost zápasů, sám pamatujete doby, kdy se play off hrávalo ve Víceúčelové sportovní hale. Co jste říkal tomu, že ji město nechalo zbourat? Sledoval jste nějak tehdejší situaci kolem haly?
Věděl jsem o tom, že se bude bourat, ale nevěděl jsem, co ji nahradí. Pak vyšlo najevo, že nová hokejová hala, Polárka. Samozřejmě na nic moc rád vzpomínám, protože jsme tam zažili nádherné časy. Hrávali jsme v ní play off až do titulu. Další dva roky už jsme play off hráli v hale na 6. ZŠ, kde se hraje doposud. Jsou to ale nádherné vzpomínky. Na první semifinále, které jsem zažil, přišlo sedm tisíc lidí. Tenkrát mi bylo osmnáct, devatenáct let, takže to bylo něco neskutečného. Tohle nám už nikdo nevezme. Navíc jednou jsme dokázali i vyhrát titul. Byl to neskutečný zážitek. Přál bych to každému zažít alespoň jednou. Bohužel házená není v Česku tam, kde byla dříve. Přeju si, aby se posunula alespoň trochu nahoru.

Zmínil jste, že letos se budete s týmem spíše seznamovat a pomáhat mu, ať nevypadnete z tréninkového procesu. Dovedete si představit, že byste s klubem udělal ještě nějaký lepší výsledek a získal třeba ještě některou z medailí?
Teď si asi žádné větší cíle nemůžeme dávat, protože všichni víme, jak to dopadlo minulý rok. Musíme kluky nakopnout. Jsem ten, kdo zastává názor, že domácí hala je naše a v ní musíme porážet každého, i když to bude nesmírně těžké, protože mnozí posilovali a bude těžké s nimi hrát. Doma zkrátka musíme vyhrávat a někdy překvapit i venku, abychom se nepotáceli někde u dna.

Výsledky v přípravě ukázaly, že by nadcházející sezona mohla být lepší, než ta předchozí…
Na jednu stranu ano, na druhou pořád je to jen příprava. Zažil jsem přípravy, kdy jsme všechno vyhráli a sezona pak za moc nestála. Nebo se nám naopak v přípravě výsledkově vůbec nedařilo a pak jsme vyhráli titul. Toto je hodně ošemetné. Důležité bude chytit začátek. Začínáme doma derby s Kopřivnicí, což bude nesmírně těžké utkání, protože Kopřivnice šla za poslední roky hodně nahoru. Navíc o duel bude veliký divácký zájem. Už mi psalo hodně známých a kamarádů z Trnávky, tak jim budu muset zajistit vstupenky. I když na druhou stranu stále není jasné, jestli diváci budou smět do haly. Ať už se bude hrát před lidmi nebo bez nich, bude to něco jiného, než v přípravě, protože už půjde o body, takže na všechny bude mnohem větší tlak. Chceme ale začít vítězně, aby na nás nepadla nějaká deka, která na klucích ležela prakticky celou loňskou sezonu.