Bývalý hráč našeho klubu Pepino SKP Frýdek-Místek Leoš Petrovský, který momentálně působí v bundesligovém Lübbecke, opět nechyběl v české reprezentaci, se kterou jen tak tak nepostoupil ze základní skupiny mistrovství Evropy hraném na Slovensku a v Maďarsku. V rozhovoru mluví o tom, co chybělo k tomu, aby český výběr pokračoval dál v šampionátu, vysekl poklonu českým příznivcům a zmiňuje i to, v čem byla největší síla české reprezentace.

Leoši, je to pár dní, co jste odehráli poslední zápas na mistrovství Evropy v Bratislavě. Z velmi těžké skupiny nakonec postoupili favorizovaní Španělé a Švédové. Jak moc vás mrzí, že jste nepronikli do další části šampionátu?
Samozřejmě to mrzí hrozně moc, když jsme hráli dobrou házenou. Se Španěly jsme prohráli jen o dvě branky, se Švédy uhráli remízu, ale na postup nám to nestačilo. Taková ale házená je. Někdy krásná, někdy krutá. Nechali jsme tam všechno. Odešli jsme s čistou hlavou. Bylo dobře, že jsme se neodevzdali již před zápasem, ale bojovali jsme až do konce. Chyběl nám skutečně jen kousek k postupu ze skupiny. 

K postupu jste měli hodně blízko. Rozhodující utkání proti Švédsku skončilo smírně 27:27. Remíza s vicemistry světa vám však k postupu nestačila. Co chybělo k tomu, abyste porazili jednoho z aspirantů na medaili?
Chyběla jedna branka nebo jeden gól. Myslím, že švédský brankář měl jeden zákrok, když Matěj Klíma trefil tyčku. Jinak nechytil prakticky nic. Chybělo nám české štěstíčko v tomto utkání. Sem tam sporné momenty přiřkli rozhodčí Švédům, ale to tak bývá, že se v takových situacích přikloní spíše na stranu toho papírově silnějšího. 

V základní skupině jste porazili „jen“ Bosnu a Hercegovinu. Bosna se dlouho držela v kontaktu, o vítězství jste rozhodli až v posledních desíti minutách. Čekali jste tak těžký duel? Čím si vysvětlujete, že jste odpor Bosny zlomili až v závěru utkání?
Na Bosnu jsme měli jasnou taktiku, chtěli jsme ji uběhat, uhonit, a to se nám taky povedlo. Běhali jsme celých šedesát minut. Bosna vydržela jen padesát nebo čtyřicet minut, pak už její hráči nemohli. Měli jsme sice pár pasáží, ve kterých jsme nehráli dobře, ale ve druhém poločase jsme se zase zvedli a Bosna pak přestala stíhat. Plnili jsme to, co jsme si řekli a krásně nám to vyšlo. 

Celý šampionát jste pak zahajovali proti Španělům, kteří přijeli obhajovat titul. I s nimi jste svedli vyrovnanou partii, byť jste celý zápas jen dotahovali náskok soupeře. Dalo se z vyrovnaného duelu vytěžit víc nebo byli Španělé o něco lepší a vyhráli zaslouženě?
Poslední náš zápas se Španěly na šampionátu v Chorvatsku byl hrozný z naší strany, takže jsme se trochu obávali toho, jak to bude vypadat tentokrát. Šli jsme do tohoto střetnutí s čistou hlavou, že nemáme co ztratit, že můžeme jenom překvapit a udělat dobrý výsledek. A to se nám nakonec taky podařilo. Celou dobu jsme tahali za kratší konec. V některých chvílích nám chyběla větší zkušenost některých hráčů. Tak to ale je. Je jenom dobře, že si mladí kluci zahráli na mistrovství Evropy. Je to ten největší zážitek, který může házenkář zažít v kariéře. 

Ve všech utkáních vytvořili bouřlivou atmosféru čeští fanoušci. Čekali jste takovou přízeň, když hala mohla být zaplněná jen zčásti? Navíc na Slovensko se dostanou pouze lidé s očkováním proti covidu.
Čeští fanoušci jsou neuvěřitelní. I když mohla být zaplněna snad jen z 29 procent, tak nám vytvořili vyloženě domácí prostředí. Řvali, zpívali, fandili nám. Bylo to tak krásné, že to nedovedu ani popsat. Už jsem to jednou řekl, že to pro mě bylo takové Nagano. I to, co nám připravili před zápasem se Švédy, kdy byli i na hotelu. Samozřejmě v bezpečném odstupu. Zpívali, skandovali. Bylo to něco nepopsatelného. Za to bych jim chtěl ještě jednou moc, moc poděkovat. Je úžasné a obdivuhodné, že si našli čas a měli chuť do Bratislavy přicestovat i v této době, kdy je spousta omezení. 

Trenér Rastislav Trtík po posledním duelu proti Švédsku vyzdvihl vaše výkony. Zmínil, že můžete hrát proti komukoliv na světě a mluvil také o tom, že Švédové z vás měli strach. Cítili jste to také tak? Za co vás po turnaji nejvíce chválil?
Je pravda, že Švédové nevěděli, kudy, kam. Trenér postupně vystřídal všechny hráče, i když Švédové mají výbornou i druhou šestku. Faktem ale je, že se chvílemi na hřišti spíše motali, ale i tak vždycky dokázali dát gól, čímž ukázali svou sílu. Určitě měli strach a obavy, ale nakonec se projevila jejich zkušenost. 

V čem podle vás byla největší síla vašeho družstva? Čím hlavně jste dokázali potrápit takové házenkářské velmoci, jakými jsou Španělsko a Švédsko?
Největší síla našeho týmu byla v tom, jakou jsme vytvořili partu. Ukázalo se to už přitom, když jsme přijeli na sraz a museli jsme být pět dní v karanténě. Měli jsme jeden trénink, pak dva tréninky v izolaci, a to nás spojilo. Když jsme byli na hotelu, tak jsme se pak i stýkali u maséra. I když je pravda, že v reprezentaci je stále vynikající parta. Málokdy se stává, že by nefungovala. A masér Petr Kocurek ze Zubří je hlavním tahounem všeho, vždycky umí vytvořit a stmelit správnou partu. 

Na šampionátu jste museli být v bublině, aby se nikdo nenakazil covidem. Bylo to hodně nepříjemné nebo už jste si na tuto situaci zvykli?
Na našem patře jsme byli úplně sami a mohli jsme se tam pohybovat, jak jsme chtěli. Jediné, co mě mrzelo, že jsme nemohli povykládat s fanoušky, kteří za námi přijeli. A jsem moc rád, že byli tolerantní a pochopili, že se s nimi nemůžeme fotit, nemůžeme se jim podepisovat a podobně. Nejnáročnějších bylo prvních pět dní, kdy jsme měli dva pozitivní a byli jsme v karanténě, každý sám na pokoji. Nakonec to ale dobře dopadlo. 

Po šampionátu jste se vrátil do německého Lübbecke. Jak se vám letos daří na klubové úrovni? Jaké ambice máte v letošním bundesligovém ročníku?
Loni jsem přišel do Lübbecke, které v té době hrálo 2. Bundesligu. Podařilo se nám postoupit do nejvyšší soutěže, čímž jsme splnili cíl, který si klub vytyčil. Nyní je naším hlavním cílem udržet se v Bundeslize, což nebude vůbec jednoduché. Máme myslím deset bodů, ale je to zrádné. V Německu nevíte, kde vyhrajete, kde prohrajete. Musíme se všichni zmobilizovat a udělat všechno pro to, abychom nejvyšší soutěž udrželi. Pokud se to nepodaří, spadneme zpátky do 2. Bundesligy. Doufám ale, že to pro nás dobře dopadne a udržíme se mezi německou elitou.