V letošní sezoně je prvním rokem ve starším dorostu, přesto už má Vojtěch Surovec za sebou debut v extralize dospělých. Jako brankář čelil mnoha nebezpečným střelám v regionálním derby s obhájcem titulu HCB Karviná. Výprasku 37:23 sice nezabránil, přesto si připsal několik povedených zákroků. Zlikvidoval i vyložené šance. V rozhovoru mluví o tom, jak se v tomto zápase cítil, porovnává extraligu dospělých s 1. ligou staršího dorostu a popisuje také, jak zvládá skloubit házenkářské povinnosti s těmi, které má ve škole.

Vojto, v pátek sis odbyl premiéru v extralize dospělých. A to hned proti obhájci titulu HCB Karviná. Kdy jsi se dozvěděl, že by si mohl nastoupit v tomto utkání a co ti v té chvíli proběhlo hlavou?
O možnosti, že bych mohl do tohoto zápasu nastoupit, jsem se dozvěděl v úterý, kdy na trénink přišel Šimon Fritz s tím, že je zraněný a asi do utkání nenastoupí. Kuba Krupa ležel doma v horečkách. Definitivně mi to ale trenér Valo oznámil ve čtvrtek. Samozřejmě jsem měl velkou radost, že dostanu příležitost si vyzkoušet zápas extraligy.

Dostal jsi se do branky ve chvíli, kdy už měla Karviná pohodlný náskok. S jakými pokyny tě trenér Daniel Valo poslal na palubovku? Co od tebe očekával?
Trenér mě do brány poslal s pokyny, že není co ztratit, můžu se jen ukázat a překvapit. Přál mi, ať se mi zápas vydaří a radil mi, ať jsem hlavně v klidu a bez stresu.

Byl jsi hodně nervózní? Jak dlouho trvalo, než z tebe nervozita spadla?
Nervozita byla veliká už u rozcvičky, kdy se karvinská hala začala plnit. Přece jen je to obrovský rozdíl oproti dorostu, kam chodí mnohem méně lidí. Navíc člověk proti sobě najednou vidí známé hráče, na které se dívá v televizi. Podařilo se mi chytit hned první střelu, a to mi pomohlo potlačit nervozitu. Pak jsem se už soustředil jen na hru a pokyny z lavičky a zaplněnou halu nevnímal.

I když jste prohráli propastným rozdílem, připsal sis několik povedených zákroků. Povedlo se ti zneškodnit i několik vyložených šancí Karviné. Jak bys zhodnotil svou premiéru v extralize?
Jsem rád, že jsem takovou šanci vůbec dostal a připsal si i deset zákroků. Myslím si, že zahrát si v extralize je snem každého mladého hráče.

V prvním poločase tě z dálky trefil vyhlášený střelec Dominik Solák. Asi si tak budeš extraligový debut dobře pamatovat. Jak velký je rozdíl mezi střelci, proti kterým nastupuješ v dorostu a těmi, kterým si musel čelit v prvním extraligovém utkání mezi dospělými? V čem jsou největší rozdíly?
Střelu od Soláka si budu pamatovat jako takový „křest do extraligy“. Do obličeje jsem už dostal mockrát, ale nikdy se mi nestalo, abych se druhý den probudil s modřinou a spáleninou kolem oka (směje se). V extralize mají hráči mnohem větší sílu než hráči v dorostu, a hlavně jsou na tom mnohem lépe technicky. Dokáží dát gól z jakékoliv pozice a z větší vzdálenosti. Velký rozdíl je také v obraně, kdy gólman chytá prakticky jen půl branky a zbytek by měli vykrýt hráči bloky.

Věkem jsi stále ještě dorostenec, letos hraješ teprve prvním rokem ve starším dorostu. Premiéra v extralize dospělých tak přišla velice brzy. Věříš tomu, že dostaneš šanci i v dalších zápasech nebo tvůj čas přijde spíše až později?
V dorostu mě čeká ještě tento a celý příští rok. V áčku jsou teď dva kvalitní gólmani, ale doufám, že se nějaká příležitost ještě najde, i kdybych si na ni měl ještě chvíli počkat.

Zatímco muži prohráli už počtvrté za sebou, s dorostem jste nyní vyhráli na palubovce Polanky. Jak se toto vítězství rodilo?
Za první vítezství v této sezóně, navíc ještě na nepříjemné půdě Polanky, jsme všichni hodně rádi. Do tohoto zápasu jsme šli všichni s tím, že body domů prostě přivezeme. Myslím si, že se nám zápas vydařil. Kluci mi velmi pomohli skvělou obranou, za kterou se pak mnohem lépe chytá. Podařilo se mi mít 52% úspěšnost, což se v každém zápase jen tak nepoštěstí.

Obdrželi jste pouze 22 branek, navíc sám si se hned dvakrát trefil. Zkoušíš často skórovat přes celé hřiště v případě, že je branka soupeře prázdná? Jak náročné bývá trefit se v těchto situacích?
Moc rád takové situace nemám, protože netrefit pak znamená zbytečně ztratit míč a přijít o šanci dát gól. Tentokrát to ale vyšlo a dvakrát jsem to trefil.

Na kterou věkovou kategorii se nyní budeš více soustředit a jak náročné je skloubit tréninky v dorostu s těmi v mužích?
Tento rok se musím hlavně zaměřit na dorost, toto je momentálně největší priorita. Tréninky časově stíhám jak dorostenecké, tak ty mužské. Vše je na domluvě mezi trenéry podle počtu brankářů na tréninku. Tréninky s áčkem ale vnímám jako skvělou příležitost se zlepšit a posunout dál. Věnuje se mi na nich Kuba Krupa a hodně mi tím pomáhá.

Dal sis před sezonou nějaké osobní cíle? Čeho bys chtěl v letošním ročníku dosáhnout? Ať už co se týče v klubu, tak případně v reprezentaci.
Jedním z cílů je pro mě tento rok pomoci udržet dorostence v první lize. Bude to těžké, až na Adama Škopka jsme všichni prvoročáci. Také jsem si přál zahrát si extraligu dospělých, a to se mi podařilo hned v 5. kole. V reprezentaci bych si samozřejmě také přál odehrát nějaké další zápasy a být nominovaný na následující kempy.

Mimo tréninků a zápasů se musíš věnovat také školním povinnostem. Jakou školu studuješ a jak náročné je to všechno skloubit dohromady? Potřebuješ někdy uvolnit z výuky? Vycházejí ti v těchto případech ve škole vstříc?
Studuji stavební školu v Místku a příští rok mě čeká maturita. Házená je časově dost náročná i kvůli reprezentace. Občas se to všechno stíhat nedá a přistane i špatná známka. V omluvenkách mi učitelé zatím vycházejí vstříc a dalo se domluvit, že přimhouří oči nad zvýšenou absencí.