Mladší žáci se probojovali mezi top 64 týmů z celé Evropy

Šest utkání ve třech dnech. A to ne s ledajakými soupeři. Mladší žáci Pepino Házená Frýdek-Místek poměřili na největším házenkářském turnaji na světě Prague Handball Cupu síly s nejlepšími evropskými celky. A rozhodně se v nabité konkurenci neztratili. Probojovali se mezi nejlepších 64 týmů.

Na turnaj do Prahy odjížděli mladší žáci s jasnými ambicemi a reálnými očekáváními. „Naším hlavním cílem bylo postoupit ze základní skupiny a zařadit se tak mezi 64 nejlepších družstev z celkového počtu 115 týmů z celé Evropy. Zároveň jsme si přáli odehrát co nejvíce zápasů proti zahraničním soupeřům, abychom získali nové zkušenosti a porovnali se s jinými herními styly. Oba tyto cíle se nám podařilo splnit, což hodnotíme velmi pozitivně,“ uvedl trenér mladších žáků Pepino Házená Frýdek-Místek Sebastian Somsi.

Mladí frýdecko-místečtí házenkáři vstoupili do turnaje v pátek prvním zápasem proti lotyšskému soupeři Ulbroka, kterému podlehli 17:21. „Na hráčích byla znát nervozita, protože pro všechny to byla první zkušenost se zahraničním soupeřem. Když se kluci a holky oklepali a zjistili, že se dá hrát s každým, bylo už pozdě a zápas jsme nedokázali otočit v náš prospěch,“ konstatoval Somsi. „V druhém utkání jsme si spravili chuť, když jsme porazili dánský celek Team Helsinge II 20:8. V tomto střetnutí byla na všech vidět obrovská chuť vyhrát. Zápas vynikal naší tvrdou, ale čistou obranou a koncentrací v útoku. Hráči tak nedali soupeři šanci duel nijak zdramatizovat,“ pokračoval trenér mladších žáků.

V sobotu pak svěřence Sebastiana Somsiho čekal velice náročný program. Odehráli hned tři zápasy. „Věděli jsme, že pokud chceme postoupit do vyřazovacích bojů, musíme v těchto kláních bojovat už od začátku. První utkání s Bratislavou pro nás nedopadlo dobře. Jelikož jsme v pátek hráli až v osm hodin večer, byla na naší hře vidět ospalost. Nevyšlo nám to jak v útoku, kde jsme předvedli mnoho technických chyb a neproměněných vyložených šancí, tak v obraně, ve které jsme byli všude o krok později, než soupeř. Prohráli jsme tedy 23:15,“ přiblížil Somsi.

Po obědě se frýdecko-místecký výběr utkal se soupeřem z Německa – TSV Roßtal. „Tento zápas byl pro nás nejdůležitější, jelikož jsme měli stejný počet bodů jako Němci. Postupová matematika byla tedy jasná – kdo vyhraje, postupuje. Hráči věděli, o co hrají. Opět předvedli, že když poslouchají pokyny trenérů a soustředí se na týmový výkon jak v útoku, tak v obraně, můžou porazit kohokoliv. Zvítězili jsme 17:12,“ popsal Somsi. „Ve třetím zápase proti Strakonicím dostali, pokud možno, co nejvíce herního času nejmladší členové týmu a to ti, kteří ještě spadají do kategorie minižáků. Přišla opět výhra, 20:13. Ze skupiny jsme tak postoupili ze 3. místa.“

V neděli pak čekaly mladší žáky Frýdku-Místku už jen vyřazovací boje. „Narazili jsme na maďarský celek Squadra Buda, který svou skupinu s přehledem vyhrál s celkovým skóre 123:51. Věděli jsme tedy, že to nebude nic jednoduchého. I přes to, že hráči moc chtěli a bojovali až do konce, soupeř ukázal, že svou skupinu vyhrál právem a nedal nám v tomto utkání téměř žádnou šanci. Podlehli jsme mu proto vysokým rozdílem 28:10,“ řekl Somsi.

Pro všechny hráče bylo náročné odehrát ve třech dnech šest utkání. „Navíc jsme turnaj odehráli bez obou našich pivotů, takže jsme museli trošku improvizovat a zkoušet, komu tento post sedne nejlépe. Sestavu jsme s kolegy Jakubem Brožkem a Martinem Sykalou pravidelně rotovali, ale dlouhé pauzy mezi zápasy, a ne úplně příznivý počet naspaných hodin (kvůli časech zápasů a lokalitě hal), se na výkonu podepíšou,“ upozornil Somsi.

Hráči poznali, že mohou hrát proti jakémukoli týmu odkudkoli

Základní cíl postoupit ze skupiny a zahrát si s co možná největším počtem soupeřů ze zahraničí se frýdecko-místeckému celku podařilo splnit.

„Přesné umístění sice neznáme, ale byli jsme mezi 64 nejlepšími týmy ze 115 týmů z celé Evropy, takže jsme s celkovým výsledkem určitě spokojeni. Ale jak všichni ví, žádný trenér nikdy nebude spokojený na 100 %, takže jsme samozřejmě mohli dopadnout i lépe,“ poznamenal s úsměvem Sebastian Somsi.

A jak se lišily zápasy na Prague Handball Cupu od těch, na které jsou frýdecko-místečtí hráči zvyklí z tuzemských soutěží?

„Upřímně řečeno moc ne. Všechny týmy, se kterými jsme se potkali, hrály obranu 3:3 stejně jako my, takže hráči dostávali víceméně podobné pokyny jako v každém jiném zápase. Hráči si z nich každopádně odnesli, že můžou hrát a potrápit kohokoliv, ať už je to družstvo z našeho kraje, Německa nebo třeba z kolébky házené – Dánska,“ podotkl Somsi, který své svěřence pochválil především za bojovnost a přístup. „Největší zlepšení bylo určitě v obraně, které se na tréninku pravidelně věnujeme. Velké pozitivum vidím v předvedené týmové hře, protože hráči už zjistili, že zápasy nevyhrávají jednotlivci, ale celý tým. I když se občas nedařilo, hráči se dokázali navzájem podpořit a opět zvednout svůj herní projev. Velká pochvala také pro všechny tři brankáře, kteří se pod trenérem Martinem Sykalou velmi posunuli a všichni ukázali, že dokážou tým podržet i v těch nejvypjatějších momentech,“ zdůraznil Somsi.

Po turnaji stihl tým poznat i krásy hlavního města

Mladý frýdecko-místecký tým na Prague Handball Cupu ukázal, že tvoří skvělou partu a že všichni jeho členové házenou žijí.

„I když po nevydařeném zápase panovala v týmu skleslá nálada, dokázali se z toho všichni oklepat, navzájem se podpořit, vyhecovat se a soustředit se na další zápas. V hale pak byla atmosféra, jak se patří. Rodiče své ratolesti podporovali a fandili jim, jak jen to šlo,“ popsal Somsi, který turnaj v Praze hodnotí jen pozitivně.

„Kluci a holky poznali, jak se hraje házená i jinde v Evropě a myslím si, že posbírali hodně zkušeností, které zúročí nejen v této sezóně, ale i v jejich dalších házenkářských letech. Přidanou hodnotu vidím určitě v tom, že turnaj stmelil náš kolektiv, ať už na hřišti nebo mimo něj.“

I když Somsiho svěřenci nebyli v Praze na výletě, po posledním utkání měli spoustu času na to, aby si českou metropoli prohlédli.

„Pro některé byl pobyt v Praze premiérou. Vyrazili jsme tedy na všem známá místa v centru Prahy. Někteří pak výlet zakončili sladkou tečkou v podobě trdelníku a někteří slanou v podobě pizzy,“ přiblížil Somsi.

„Na závěr bych chtěl vyjádřit velké poděkování všem rodičům za podporu svých dětí ať už přímo v hale nebo při sledování zápasů online a také za jejich pomoc, nám trenérům, v různých organizačních záležitostech. Ukázali, že jsou pro své děti oporou za každých okolností, a i díky toho jsme si všichni turnaj moc užili,“ uzavřel trenér mladších žáků.